Mladá Boleslav je statutární město ve Středočeském kraji. Leží na levém břehu středního toku Jizery, zhruba 50 km severovýchodně od Prahy, s níž je spojena silnicí pro motorová vozidla R10. Má zhruba 44 tisíc obyvatel a je stavebně srostlá se sousedním malým městem Kosmonosy.

Mladá Boleslav je známá především díky automobilovýmu průmyslu. Jedním se zajímavých míst k návštěvě v Mladé Boleslavi je bezesporu Škoda muzeum.

ŠKODA MUZEUM

V roce 1895 založili Václav Laurin a Václav Klement v Mladé Boleslavi společný podnik. ŠKODA tak patří k jedné z nejstarších automobilových značek na světě. Muzeum oživilo tento příběh na autentickém místě – v bývalých výrobních halách, ve kterých se až do roku 1928 vyráběly automobily. Hned vedle v největším a nejmodernějším závodě tento příběh pokračuje: den co den tam sjíždějí z výrobní linky nové škodovky.

Také v muzeu je historie stále v pohybu: výstavy, řady akcí, koncertů a v neposlední řadě výměna exponátů nabízejí celoročně inspiraci a rozmanitost. Kromě prohlídek v mnoha jazycích jsou nabízeny doplňkové služby, například pro skupiny a děti. Ideálním rozšířením návštěvy muzea je prohlídka přilehlých výrobních provozů. Tím se vše propojí ve fascinující cestu časem historií automobilů.

TRADICE – tento prostor je věnován tradici značky. Tři páry vozů představují hodnoty značky ŠKODA. Fascinující vozy, velké i malé exponáty vyprávějící své vlastní příběhy – o hrdých majitelích vozů, o zvláštnostech každodenního života, o výzvách, které přicházejí. Příběhy, které společně píší biografii značky ŠKODA.

EVOLUCE – Tato tematická oblast tvořící jádro expozice přibližuje vývoj značky – od zakladatelů Laurina a Klementa a jejich prvních jízdních kol až po budoucnost mobility. Dominuje jí chronologická řada po sobě jdoucích milníků automobilového vývoje s paralelně probíhající galerií technického vývoje, pro značku ŠKODA charakteristickým. Bohatství filmů a fotografií probouzí fascinující vozy k životu.

PRECIZNOST – Tato tematická oblast tvořící jádro expozice přibližuje vývoj značky – od zakladatelů Laurina a Klementa a jejich prvních jízdních kol až po budoucnost mobility. Dominuje jí chronologická řada po sobě jdoucích milníků automobilového vývoje s paralelně probíhající galerií technického vývoje, pro značku ŠKODA charakteristickým. Bohatství filmů a fotografií probouzí fascinující vozy k životu.

Pískovcové sloupy s tzv. poklicemi se nacházejí jižně a západně od obce Vojtěchov, při ústí Kokořínského a Vojtěšského dolu. Známé útvary selektivního zvětrávání pískovců vznikaly vyluhováním železa z třetihorních vyvřelin podzemními vodami a vysrážením limonitu na nepropustných slepencových polohách. Při zvětrávání jednotlivých pískovcových bloků erozi lépe odolávají horní vrsty železitého pískovce než spodní měkčí polohy s příměsí jílu. Tím vzniká hřibovitý tvar s pevným kloboukem posazeným na mnohem užší noze.

Nejznámější útvary se zvedají nad Kokořínským dolem, při vyústění rokle Močidla. Z nich nejmohutnější Poklička stojí jako první při vystupu po dřevěných schodech, klobouk má rozměry 6 x 5 x 1,5 m. Celková výška nohy i s kloboukem je 12 m.

Jiné tzv. Jestřebické pokličky se nacházejí 1 km západně od obce Vojtěchov, nad Vojtěšským dolem.

Pokličky, stejně jako všechno v přírodě, vznikají a zase zanikají. Je jen otázkou času, kdy horní část skály odpadne. V okolí však postupně vznikají další pokličky, dnes ještě tzv. zárodečné tvary. Mšenské pokličky Takzvané “pokličky” jsou nejnápadnější tvary selektivního zvětrávání pískovců. Jejich vznik je dán výskytem železitých až slepencových poloh, které tvoří až 1 m silné “poklice” kryjící nepravidelné komolé kužele z méně odolných pískovců. Nejvýraznější pokličky najdeme nad Kokořínským dolem při vyústění rokle zvané Močidla. Další, tzv. Jestřebické pokličky, obtížněji přístupné, se nacházejí nad Vojtěšským dolem. Využívání těchto skalních útvarů k horolezectví je zakázáno. Lokalita se nachází 5 km západně od Mšena. Je součástí CHKO Kokořínský důl. Vznik pokliček je v přímé návaznosti na erozivní pochody a tvrdost jednotlivých materiálů a proto vznikly pokličky jejichž horní část je složena s písčito-železitých usazenin a spodní části z písčito-hlinitých. 

K nejznámějším pokličkám v ČR přichází modře značená turistická značka od Mšena pokračující dále k Jestřebicím a Vidimi.

Od roku 1946 je v okolí města Mšena zřízena okružní cesta – Cinibulkova stezka, nazvaná po Josefu Bedřichu Cinibulkovi (1876 – 1944), místním učiteli a vyznavači turistiky na Kokořínsku. Cesta je dlouhá 9 km a je značená klasickými značkami místního značení, tedy úhlopříčně rozděleným čtvercem na dva trojúhelníky, z nichž jeden je bílý a druhý žlutý. 

Tzv. Cinibulkova stezka, klikatící se okolo Mšena, je považována za nejkrásnější na Kokořínsku. Vede skalními průchody, pak spadne do kaňonů a strží, aby vzápětí vystoupala do výšky, odkud je možné pokochat se vyhlídkami do okolní krásné krajiny.

Kostel nebo chalupa?

Od rozcestí značených cest ve Mšeně se vydáme směrem na Romanov. Tady nebudeme litovat krátké odbočky po neznačené cestě, na níž ale nelze zabloudit – z dálky viditelná kostelní věž nás přivede k bývalé novoklasicistní kapli z roku 1890.

Na tomto místě stál kdysi zámek, letní sídlo pánů a vrchnosti ze Mšena, v jehož blízkosti byla postavena kaple zasvěcená sv. Romanovi. Zámek tu už není, i kaple od 19. století postupně chátrala, ale zachránila ji přestavba na rekreační objekt. Církevní původ stavby je stále patrný, proto “kostelochalupa” tolik přitahuje zájem kolemjdoucích.

Cinibulkova stezka a Kokořínský důl, turistická mapa

Vrátíme se zpět na značenou cestu, značka záhy vede do lesa, sestupuje kolem skal do úzkého kaňonu, aby znovu vystoupala na vrchol skal Prolézovačky. Ty svůj název získaly podle úzkých průlezů, spojující jednotlivé bloky se skalními dutinami. Sestupem do hluboké rokle se dostaneme k jeskyni Obraznice, nazývané také jeskyně Máří Magdalény. Informační cedule uvádí, že jeskyně byla využita během třicetileté války jako skrýš cenných předmětů a obrazů, pravděpodobně z romanovského zámku. Uvnitř, přímo proti vchodu, je na stěně vytesaný kříž.

Ze dna strže znovu vystoupáme vzhůru, tentokrát na Romanovské vyhlídky, jejichž název je opravdu příznačný – je odtud nádherný výhled na zalesněné Housecké vrchy a na Vrátenskou horu s rozhlednou. Značka pokračuje směrem k silnici do obce Dubá, zdejší rozcestník nás sice bude lákat k návratu do Mšena, ale my se nenecháme přemluvit a budeme pokračovat dál, protože to nejhezčí nás teprve čeká.

K bizarním útvarům

Překročíme již zmíněnou silnici a sestoupíme do skalního seskupení Bludiště, které je tvořeno mohutnými skalními komíny a úzkými soutěskami. Je dobré sledovat pozorně značení, které nás bezpečně vyvede z těchto překrásných pískovcových skal, jinak bychom v tolika průchodech mohli opravdu zabloudit. V blízkosti je další zajímavý útvar – Tutanchamón, ale tady musíme strmé skály zdolat po žebříku a po vytesaných schodech, které mají místo zábradlí řetěz. Na vrcholu Tutanchamóna se zastavíme, vydýcháme se a využijeme možnosti dalšího výhledu, tentokrát do jedné z mnoha zdejších strží.

Po krátkém a pohodlném úseku po silnici značka odbočuje u hájenky vpravo a pokračuje kolem Švédského valu (zde prý tábořili Švédové ve třicetileté válce) k Průsečné skále, tj. k hluboké vozové cestě vytesané v pískovci, která byla údajně využívaná i Švédy za třicetileté války. Cesta nás přivede ke dvěma pozoruhodným skalním útvarům. Každý sám musí posoudit, zda v nich uvidí Obří hlavu a Žábu. Čeká nás sestup do další rokle, v níž si prohlédneme vysoký pískovcový útvar Faraon, který má být vůbec nejtěžším místem pro horolezce na Kokořínsku.

Závěrem Art Deco ve Mšeně

Následuje poslední poměrně strmé stoupání od Faraona, které vystřídá mírně se svažující cesta mezi poli, odkud je pěkný pohled na naši cílovou obec Mšeno. Vstoupíme do městské zástavby a přijdeme ke zdejšímu městskému koupališti. Stále funkční a vyhledávané koupaliště bylo postaveno podle návrhu Dušana Jurkoviče v roce 1932 ve stylu Art Deco a je dnes považováno za architektonický skvost regionu. Mírné stoupání kolem městských lázní je už posledním dnešním stoupáním a my se dostaneme k místu, kde jsme výlet zahájili – k rozcestníku turistických cest ve Mšeně.